Historie

840 let Švábenic - v roce 2010

Letopočty 1170 a 2010, odstup více než osm století, nějakých třicet pět generací lidského rodu na území, kterému dnes říkáme Švábenice. Ano, podle zmínky v kronikách zde žili první osadníci již v roce 1170. Samozřejmě v jiných podmínkách, s jinými nároky a požadavky, vztahy mezi sebou i obecnými názory ovlivněnými sociálními a společenskými poměry panujícími ve 12. století. A přece to byli lidé se všedními starostmi, problémy v rodinách, žijící kratší život, možná však spokojenější než dnešní švábenický občan, většinou se honící za statky spotřební společnosti.

Uplynulo dlouhých osm století, o nichž nemáme nejspolehlivější prameny odvislé od pečlivosti pozdějších kronikářů, úplnosti matrik a doprovodných dokumentů. Rok 1970 je určitým zlomem, neboť byla veřejnosti představena publikace Františka Pokorného „Švábenice – Rod pánů ze Švábenic“. Mnoho nejasného z historie bylo osvětleno, řada dohadů odstraněna, nebo naopak vznikla. Tuto stránku však ponechejme historikům, ať už profesionálům či zapáleným amatérům, obdařeným bezmeznou trpělivostí při pátrání v zapomenutých pramenech.

Správce muzeí a kronikář městyse Švábenice

Libor Pištělka

(z knihy Městys Švábenice - vydaná v roce 2010 u příležitosti 840. výročí první písemné zmínky o Švábenicích)

Nahlédnutí do historie městyse Švábenice

Městečko Švábenice, ležící 10 km od Vyškova na rozhraní vyškovského, prostějovského a kroměřížského okresu, patří k nejstarším v regionu. Nedá se přesně určit, kdy vzniklo, v kterém roce, ale první zmínka o osadě se našla z roku 1170. Jistě bylo jakýmsi podhradím tvrze rodu pánů ze Švábenic, která stála Na Valech, a z jejich rodového erbu je odvozen i obecní znak a prapor. Dle pověsti ve Švábenicích kázali již svatí Cyril a Metoděj při své misijní cestě.

O Švábenicích je více záznamů od 13. století, kdy vesnice patřila pánům ze Švábenic. Ti obec darovali roku 1309 augustiniánskému klášteru na Zderaze u Prahy, jehož byli patrony. Nevíme, jak se dostaly Švábenice opět do rukou pánů ze Švábenic, ale je jisté, že roku 1377 prodali Švábenice Smilovi z Lestnice, když už předtím odprodali různá pole jiným rodům či klášterům. Tak Švábenice měly mnoho pánů. Mezi nimi také tehdy už jen rytíře ze Švábenic, kteří vlastnili 11 usedlostí. Ale kolem roku 1400 všechny díly až na uvedených 11 usedlostí skoupil klášter benediktinek v Pustiměři. Jak dosvědčují staré listiny, byla to vrchnost velice mírná, která městečku dala různá privilegia a vyžadovala málo robot a dávek. K největším hospodářským výhodám patřilo to, že abatyše Anna darovala obci do vlastnictví různá pole, louky, rybník, les, že povolila, aby se nájemníci vykupovali z roboty, že přenechávala usedlosti prakticky do dědičného držení a že zrušila odúmrť, se kterou měla disponovat obec. To bylo na tehdejší dobu velice neobvyklé a přinášelo velké výhody. Proto byly Švábenice jednou z nejbohatších obcí v okolí. Význam Švábenic vzrostl ještě tím, že na den svatých Cyrila a Metoděje roku 1487 zároveň s uvedenými výhodami abatyše Anna povolila, aby Švábenice užívaly téhož městského práva jako Brno. Toto privilegium mělo jen málo měst a snad žádné městečko na Moravě. Tím byly Švábenice vyňaty z pravomoci vrchnostenských i zemských úřadů a soudů. Fojt a konšelé měli všechnu nejvyšší politickou a soudní moc nejen pro Švábenice, ale i pro okolní vesnice. Mohli odsoudit a vykonat i trest smrti. Ve sporných případech se měli radit s brněnskou městskou správou, která jediná mohla do soudů švábenických konšelů zasahovat.

Roku 1588 byl pustiměřský klášter zrušen a Švábenice připadly olomouckému biskupství, které potvrdilo všechna privilegia udělená Švábenicím pustiměřským klášterem. Zanedlouho potom koupil oněch zbývajících 11 usedlostí od pánů ze Švábenic Jan Dětřich ze Žerotína a připojil je ke svému statku v Ivanovicích, při kterém už zůstaly. Z té doby pochází název Vaničtí nebo Vanovská strana, označující statky patřící k Ivanovicím, a naopak „knížáci“, tj. ti, kteří náležejí knížeti – biskupu, od roku 1777 arcibiskupu olomouckému.

V 16. století přišli do Švábenic evangelíci, patrně moravští bratři, kteří si na „výuku“ postavili dřevěný kostel. Ten zašel asi ve druhé polovině 18. století. Když se prý stavěla usedlost u Pospíšilů č. 4. Na náměstí, byly nalezeny jeho základy.

Po selských bouřích v roce 1680 dosáhli Švábeničtí od vrchnosti – biskupa Karla Lichtenštejna – výhodu, že se mohli až na několik málo výjimek vykoupit ze všech robot. Toto privilegium bylo opatřeno výhradou, že může být kdykoli zrušeno. „Vykoupená“ robota byla v té době velikou výhodou, protože během 18. století hodnota peněz stále klesala. Kolem roku 1770 potřeboval sedlák k zaplacení činže, která zůstala stále stejná, prakticky čtyřikrát méně než před sto lety, kdy toto privilegium bylo ustanoveno. Proto vrchnost privilegium podle výhrady v ní uvedené zrušila. Švábeničtí však robotovat nechtěli a odvolávali se k různým instancím do Brna, až k Marii Terezii, jež spor předala nejvyššímu soudu. Švábeničtí pochopitelně všude prohráli, ale robotovat nezačali. Proto Švábenice dostaly roku 1769 vojenskou exekutivu – musely živit posádku 10 vojáků, v roce 1774 již 20 vojáků, v roce 1775 bylo vyhrožováno velkou posádkou a vězením i bitím vzpurníků. Příklad Švábenických, kteří nerobotovali, působil i na okolní vesnice, a tak byli vůdcové odporu vězněni. K dohodě mezi vrchností a Švábenickými došlo 26. srpna 1776. Švábeničtí dosáhli z větší části všech svých požadavků – až na několik robot se mohli ze všech ostatních vykoupit. Ale jejich vítězství už nemělo cenu, protože stejných, spíše však větších výhod dosáhly všechny vesnice vyškovského biskupského panství již o rok dříve a bez boje.

Se zrušením nevolnictví, s rostoucím významem průmyslu, který v čistě zemědělských Švábenicích nebyl, význam městečka pomalu klesal na úkor Ivanovic, přes které vedla železnice.

ZŠ - historie do roku 1992

Historie ZŠ

Kdy byla zřízena první škola ve Švábenicích, není známo. Je však jisté, že to bylo již před rokem 1670. Z té doby totiž známe prvního písemně doloženého rektora švábenického Jana Kostřína. Učitel František Slatinský zaznamenal, že kolem roku 1713 stála škola severozápadně od kostela a měla číslo 81. Byla to jednotřídka a vyučovalo se polodenně.

Na žádost děkana a školdozorce P. Valentina Vaculy byla postavena roku 1838 od patrona chrámu arcibiskupa olomouckého Sommera Becka nynější stará škola s číslem 190. Původní stará škola byla rozdělena na tři domky s čísly 81, 188 a 189 a prodána. V nové škole se učilo ve dvou třídách až do roku 1873, kdy se stala trojtřídkou. V této době byly „přiškoleny“ i Dětkovice. Obec Dětkovice přispívala na školní výlohy pátým dílem. Pro různá nedorozumění a spory si zřídila obec Dětkovice samostatnou jednotřídku.

Učitelé – správcové školy – řídící učitelé:

Jan Kostřín učil ve Švábenicích kolem roku 1670.
Jan Feral kolem roku 1700.
František Slatinský zemřel 6. 3. 1779 a působil zde 46 roků.
Karel Pohl zemřel 12. 9. 1816 a působil zde 37 roků.
Jan Štorkán zemřel 20. 5. 1829 a působil zde 12 roků.
Josef Musil zemřel 6. 10. 1841 a působil zde 12 roků.
Josef Špargl zemřel 15. 12. 1860. Působil zde jako mladší učitel 9 a půl roku, jako učitel 19 roků.
Josef Eichler učil ve Švábenicích od roku 1862 do 31. 5. 1875, kdy odešel do Rajhradu.
Jan Grómes zde působil až do 7. 11. 1895, kdy odešel na penzi do Kroměříže.
Alois Valenta zde učil od 7. 3. 1896 do 1. 7. 1925. Byl to poslední učitel-varhaník.
Miloš Lejsal byl řídícím školy od 26. 6. 1925 do 31. 10. 1939. Jako učitel zde učil již před první světovou válkou a opět po válce, když se vrátil z ruských legií.
Jan Kadlec byl rodák ze Švábenic. Učil zde již od první světové války. Řídícím školy byl od 1. 11. 1939 do 31. 7. 1953.
Stanislav Kratochvíl přišel do Švábenic jako řídící učitel 1. 8. 1953 a působil zde do 31. 7. 1963.
Bedřich Kaláček, rodák z Dětkovic, nastoupil od 1. 8. 1963 a působil zde do 25. 8. 1970. Škola ve Švábenicích a Dětkovicích byla sloučena a učilo se v obou školních budovách.
Drahoslav Dostalý byl řídícím od 25. 8. 1970 do července 1976.
Ladislav Fryč byl ředitelem od srpna 1976 do 1. 10. 1978.
Zdena Kyasová byla pověřena správou školy od 1. 10. 1978 do 1. 9. 1982.
Jana Šperková působila jako ředitelka školy od 1. 9. 1982 do 1. 9. 1992.
Jana Zatloukalová je ředitelkou školy od 1. 9. 1992.

Nová základní škola

U příležitosti oslavy 800 let trvání městečka Švábenic se uskutečnilo dne 11. 7. 1971 položení základního kamene na stavbu nové školy. Stávající budova školy byla již zastaralá a svým účelům nevyhovující. Všechny okolnosti byly brány v úvahu, a tak se zrodila myšlenka na stavbu moderní školy. Jejím velkým propagátorem byl zesnulý předseda MNV Vlastimil Šášek a dobrým pokračovatelem započatého díla byl jeho nástupce Josef Novotný se členy MNV. Za velkého přispění JZD a celé švábenické veřejnosti se začala stavba nové školy realizovat. Generálními dodavateli stavby byly Pozemní stavby Gottwaldov.

Dne 1. ledna 1973 došlo k slavnostnímu otevření dlouho očekávané nové 5třídní školy. V tento den se sešli všichni žáci, učitelé, funkcionáři i hosté u staré školy, kde se veřejnost rozloučila s budovou, která jako škola sloužila od roku 1838. Průvodem přes vesnici odešli přítomní k pomníku padlých, kde byl položen věnec. Odsud pokračoval průvod k budově nové školy, kde přivítal přítomné účastníky místopředseda MNV Jaroslav Kaláb. Po něm hovořil předseda MNV Josef Novotný, který podtrhl význam této slavnostní události a poděkoval za snahu a podporu státních orgánů i celé veřejnosti při výstavbě, která si vyžádala náklad 5 328 000 korun. Na stavbě odpracovali občané asi 12 000 brigádnických hodin zdarma.

MŠ - historie do roku 1979

Historie do roku 1979

Předškolní výchova dětí byla ve Švábenicích zavedena zřízením mateřské školy 20. září 1946 v budově Obecné školy na Hradisku č. p. 288, zpočátku jako zemědělský útulek pro 35 dětí. V listopadu téhož roku byla z důvodu přijetí dalších dětí rozdělena do dvou oddělení. V prvním bylo zařazeno 20 dětí, ve druhém oddělení 21 dětí. Velkým pokrokem bylo zřízení stravování, připojení budovy na skupinový vodovod Hradisko, což umožnilo výrazné zlepšení hygienických podmínek a modernizaci kuchyně. Později bylo zřejmé, že vzhledem k počtu rozených dětí nebude možno všechny děti umístit ve stávajícím zařízení, bylo proto zahájeno jednání o výstavbě nové budovy v areálu základní školy. Stavba byla zařazena do akce „Z“ a zahájena po otevření ZŠ za finančního přispění JZD Pokrok Švábenice spolu se stavebními pracemi. Rovněž mlékárenská provozovna Lacrum Brno přispěla finanční částkou.

S vydatnou pomocí občanů při dobrovolné práci byla vybudována jednopatrová budova v hodnotě 1,2 mil. Kčs se dvěma odděleními, sociálně a technicky vázanými na mimoškolní pavilon ZŠ. Otevřena byla 24. července 1977. Opuštěná budova na Hradisku byla v průběhu let 1978–1979 rekonstruována s využitím moderních architektonických a stavebních prvků na dům mládeže, který byl předán do užívání ZŠ. V současné době slouží společenským organizacím jako klubovna pro děti a mládež.

Ředitelky a učitelky MŠ

Je zajímavé, když se člověk po létech podívá do různě napsaných kronik, ať již pisatel psal obšírně o různých věcech či jen útržkovitě. V kronice MŠ se dá vyčíst, že první učitelkou mateřské školy byla od 20. září 1946 V. Solařová. V roce 1961 odchází učit do Vyškova.

Dále jsou zde uvedeny učitelky a ředitelky jen stručně: Ludmila Vincencová, Marie Pořízková, Ambrozová, Jana Přikrylová, Hana Pořízková, Věra Nimerichterová, Jarmila Pospíšilová, Drahomíra Tomková, Květoslava Tvrdá, Alena Dvořáková, Helena Kolbábková, Vlasta Provazníčková, Dagmar Skácelová, Pavlína Tesařová, Ilona Kučerňáková, Zuzana Trávníčková, Božena Kalousová, Pavla Hanáková, Romana Míková, Marie Zikmundová, Gabriela Klvačová, Dana Hořavová, Naděžda Ševčíková, Mária Nováková, Lenka Ondáková, Danuše Mrňková, Jena Vybíralová a Lucie Vybíralová.

10. 12. Julie

Horní menu

Fulltextové vyhledávání 2.0

Muzeum

Optická síť

Drobečková navigace