Anna Bede

Vlastním jménem Opika Bede, básnířka a překladatelka, se narodila 14. 7. 1926 v Budapešti v rodině Istvána Bedeho a Stefanie Tordy. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor grafika, a Univerzitu Loranda Eötvose, Filozofickou fakultu, obor maďarština a dějiny umění. V letech 1948–1950 redigovala studentský časopis Mladé Maďarsko, 1950–1951 pracovala v Celostátním ústředí muzeí a památkové péče, 1951–1959 byla učitelkou, sociální pracovnicí, knihovnicí, novinářkou. V letech 1959–1960 pracovala v Univerzitní knihovně v Segedíně. Je nositelkou řady literárních cen, které obdržela především za svých 6 básnických sbírek, 15 překladů autorů světové literatury včetně Františka Halase, Vítězslava Nezvala, Jiřího Wolkera, Antonína Bartůška.

Pochází z rodu Tvrdých ze Švábenic. Její dědeček Jánoš Tordy (Jan Tvrdý) se narodil v domě č. p. 152, dnes již odstraněném (v místě dnešního dětského hřiště), na Trávníku, v roce 1878. 

Vyučil se knihařem a odešel do světa na zkušenou. Mezi jiným byl v letech 1910–1914 námořníkem. O jeho cestách po celém světě včetně Číny napsala Anna v roce 1993 životopisnou studii. Zemřel v roce 1969 ve věku 91 let. O svém dědečkovi a jeho rodišti napsala Anna v roce 1994 článek do časopisu Přátelé maďarského národa. Jen pro doplnění, Anna Bede je blízkou příbuznou Františka Pokorného, autora knihy Švábenice – Rod pánů ze Švábenic. Švábenice navštívila v roce 1973, kdy se podívala do rodného domu svého dědečka. Při své druhé návštěvě v roce 1979 si prohlédla i expozici uspořádanou Františkem Hladkým ve staré škole.